Stručný přehled

Prezident Beneš a domácí odboj


    Krátce po mnichovském diktátu v září roku 1938 odchází prezident Edvard Beneš do londýnského exilu. Jeho bezprostředním cílem je vytvořit v zahraničí politickou reprezentaci československého odboje, která by se opírala o silnou a akceschopnou organizaci domácího odporu. V okleštěné republice a později v protektorátu vznikají odbojové organizace, které plní zpravodajské a sabotážní akce. Roste živelný odpor společnosti proti okupantům. V roce 1940 se jednotlivé odbojové organizace slučují do orgánu s názvem Ústřední vedení odboje domácího (ÚVOD). Styk s Anglií probíhá různými prostředky, od léta 1941 téměř výlučně radiotelegraficky.
    Po atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha v květnu 1942 je domácí odboj tvrdými represáliemi téměř zničen, zbaven vedení i spojení s Anglií. Posledním vedoucím činitelem ÚVOD na svobodě je doc. Vladimír Krajina, který s pomocí přátel opouští Prahu a hledá úkryt v Českém ráji. Vláda v Londýně nutně potřebuje navázat spojení s domácím odbojem a proto na podzim 1942 vysílá shodou okolností do stejného prostoru parašutistickou skupinu ANTIMONY.

Krajina v Českém ráji


    Náš příběh začíná 15.června 1942, kdy V. Krajina přijíždí v doprovodu Františka Drašnera do Turnova. Zde se ho ujímá farář Jednoty bratrské Pavel Glos. Ještě týž den se Krajina přesouvá k Janu Šourkovi na samotu Konice poblíž Valdštejna, aby poté našel dočasný úkryt u Josefa Koldy v osadě Děčín ve Vyskři. Krajina tu po letech nervového vypětí z práce v odboji konečně odpočívá. Pomáhá hospodáři při práci, připravuje jeho syna k přijímacím zkouškám na střední školu. Úkryt sdílí s dalším mužem na útěku Františkem Malým. Idyla však netrvá dlouho.
    Přes striktní nařízení, že nikdo nesmí znát jeho místo pobytu, zde postupně začínají Krajinu navštěvovat jeho pražské spojky. Místo Krajinova pobytu znal také jeho spolupracovník dr. Rudolf Mareš, který mezitím v Praze padl do rukou gestapa. Při mučení Mareš doznal, že se Krajina skrývá ve Vyskři u Koldovských. Stačil ještě zkomolit Koldovo jméno v naději, že při pátrání ve Vyskři vzbudí gestapo rozruch a někdo bude Krajinu varovat.
    Pražské gestapo však postupuje opatrně. Posílá do Vyskře dvojici svých lidí. Jakmile se 22. července v blízkosti Koldova statku objevují dva podezřelí turisté, Krajina neváhá a ihned odchází zpět na Konice a odtud do Kacanov k prof. Karlovi Weisovi.
    Krajina unikl a gestapo ztratilo jeho stopu. V Kacanovech se však situace opakuje. Po týdnu je Krajina opět kontaktován svými spolupracovníky. V Praze pokračuje rozsáhlé zatýkání a výslechy. Poslední Krajinova spojka je sledována gestapem a při příjezdu do Turnova dochází k jejímu zatčení. Do rukou gestapa se dostává i turnovský farář Pavel Glos, který při výsleších prozradí místo Krajinova pobytu.
    21. srpna 1942 ještě před svítáním je Čejkova vila v Kacanovech, kde se Krajina schovává, obklíčena gestapem a četnictvem. Jiří Šolc ve své knize Smrt přála statečným uvádí:
     „V pět hodin ráno byl v podkroví V. Krajina probuzen zuřivým štěkotem psa a krátce na to vrazila do dveří Weisova hospodyně Šmídová s křikem, že je zde gestapo. Ještě v pyžamu vyhlédl z okna a viděl je na dvoře s četníkem. Jeho první reakce byla v hledání ampulky s cyankálim,které nosil stále u sebe. To byla jeho jediná zbraň. Pistoli nikdy neměl. Ale to již zakročil prof. Weis a kategoricky mu přikázal, že se musí pokusit o útěk v zájmu své vlastní rodiny i další práce v odboji. V rychlosti stačil přetáhnout přes pyžamo kalhoty a kabát, vklouznout do bačkor, vzít doklady a do kapsy košili a v doprovodu prof. Weise opatrně sestupoval po schodech do přízemí. Na chvilku couvl zpět, když zahlédl jak právě několik gestapáků vstupuje do Čejkova bytu. Jakmile za nimi zapadly dveře, proběhl chodbou a zadním vchodem vskočil do zahrady, rozloučil se stiskem ruky s Weisem, přelezl 170 cm vysoký drátěný plot a orosenou loukou přes potok utíkal k nejbližšímu křoví. Při zpátečním pohledu ještě viděl sl. Šmídovou zavírat okno pokoje. Utíkal ze všech sil, poháněn střelbou, která se ozývala z Čejkovy vily.
    Byl přesvědčen že se střílí po něm, ale nebyla to pravda. Gestapo omylem v posteli zastřelilo probouzejícího se domovníka Oldřicha Studničku,který se věkem i zjevem Krajinovi podobal. BUK utíkal směrem k Mnichovu Hradišti, ale za nejbližší strání ostře změnil směr na Sedmihorky. Cestou se zde zastavil u správce velkostatku Braunšpergla, kterého uprosil o kus chleba a zapůjčení bot a v takovém stavu dorazil k učiteli Františku Hořákovi do Louček."

    Krajinovi se opět podařilo uniknout. Cena za svobodu je však vysoká. Téměř všichni Krajinovi obětaví pomocníci a přechovávatelé Josef Kolda, Jan Šourek, Karel Weis, Josef Čejka, Drašnerovi a další byli zatčeni a popraveni.

Paraskupina ANTIMONY


    Zatím se v Chicheley Hall ve střední Anglii intenzívně připravuje na svůj úkol parašutistická skupina ANTIMONY ve složení: nadporučík František Závorka, četař Stanislav Srazil a svobodník Lubomír Jasínek. Úkolem skupiny je kontaktovat odbojové organizace v Čechách, předat jim vysílačky a obnovit tak přerušené spojení s Londýnem. Má také nalézt vedoucího činitele ÚVOD vystupujícího pod krycími jmény BUK, DUB a šÍP. Tímto člověkem není nikdo jiný než - Vladimír Krajina.
    Proč je za operační prostor vybrán právě Český ráj? Jedním z plánovačů akce v Anglii je npor. Václav Knotek, který byl před válkou učitelem ve Studenci poblíž Nové Paky. Mezi záchytné adresy, které parašutisté obdrží, patří i adresa Knotkova strýce Františka Kulhánka.
    ANTIMONY odlétá z Anglie v sobotu 24. října 1942. Krátce po 23. hodině parašutisté seskakují nedaleko Kopidlna. Osamocený letoun neunikl pozornosti monitorovací služby německé protiletecké ochrany. Podezření, že došlo k vysazení parašutistů se změnilo v jistotu, když byl druhý den na místě seskoku objeven nedostatečně ukrytý padák četaře Svozila.
    Protiparašutistické oddělení pražského gestapa vedené Willi Leimerem tedy odpočátku ví, že v prostoru Českého ráje operuje minimálně jeden anglický parašutista.
    Podle plánu se parašutisté přesunují do Nové Paky k F.Kulhánkovi. Ten neváhá a poskytuje skupině dočasný úkryt. Zajištění parašutistů je však náročné a proto se F. Kulhánek obrací na své příbuzné, známé ze zaměstnání, Sokola a spoluvěřící. Po několika dnech improvizací nacházejí parašutisté úkryt u Miloslava Háka ve Studenci.
    Odtud se snaží přes knihaře Vojtíška z Lázní Bělohradu navázat kontakt s domácím odbojem. Spojení je však ztraceno a ANTIMONY kontaktuje přes bratra F. Kulhánka komunistickou odbojovou buňku v Čelákovicích u Prahy. Jde však o falešnou stopu. Pražští komunisté postupně vylákají od ANTIMONY dvě ze tří vysílaček, poselství od prezidenta Beneše a generála Ingra a také 13500 říšských marek.
    Vedle smůly má však ANTIMONY i neuvěřitelné štěstí. Její novopačtí spolupracovníci navazují kontakt s Vladimírem Krajinou, který se tou dobou ukrývá ve Veselé u učitele Karla Hlaváčka. Velitel ANTIMONY F. Závorka se s Krajinou schází v Lomnici nad Popelkou. Po počátečním váhání Krajina souhlasí s obnovením radiového spojení s Londýnem.
    Závorka s Jasínkem se postupně přesouvají k Emilovi Lukešovi, který žije s rodinou v malém domku na plovárně v Rovensku pod Troskami. Srazil zůstává na Novopacku. Spolupráce se začíná rozjíždět a Krajinův úkryt ve škole ve Veselé se stává jakýmsi operačním štábem sítě. Zde se sbíhají nitky vedoucí k odbojářům v Rovensku, Loučkách, Železném Brodě a na Novopacku. Vysílá se z různých míst např. z Rovenska, Železného Brodu či Frýdštejna. Krajina však ví, že síť je příliš rozsáhlá a slabě zakonspirovaná a že je jen otázkou času, kdy dojde k jejímu prozrazení.
    Pražské gestapo od konce října usilovně pátrá po úkrytu parašutistů. Zatím bezvýsledně. Protiparašutistický referát proto nasazuje do hry své konfidenty. Jedním z nich je i Karel Čurda z paraskupiny OUT DISTANCE, jehož udání vedlo ke smrti sedmi parašutistů v kryptě chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze. Čurda znal z Anglie záchytnou adresu učitele Josefa Lánského ze Studence. Gestapo předpokládá, že by se parašutisté mohli pohybovat v okolí, a posílá Čurdu do Studence k Miloslavu Hákovi. Čurda se představí svým jménem a žádá o úkryt.
    Hák po poradě s parašutisty neodmítne, ale vyžádá si od Čurdy o dvě adresy k prověření. Gestapo cítí stopu. Čurda se proto na Studenci objevuje znovu v doprovodu dalšího konfidenta J.Nachtmana. Tentokrát Hák Čurdu přijímá a poskytuje mu úkryt. Je jen otázkou času, kdy se Čurda od neopatrných přechovávatelů dovídá o parašutistech. Síť se dostává do smrtelného nebezpečí.
    Gestapo tentokrát jedná rychle a razantně. Lidé z Novopacka jsou pozatýkáni a při výsleších padne jméno učitele Hlaváčka. 15. ledna 1943 v ranních hodinách vniká gestapo do školy ve Veselé, zatýká Hlaváčka a odváží jej k výslechu do Jičína. V kuchyni učitelského bytu zůstávají hlídat dva gestapáci. Netuší, že jen několik metrů odtud, ve skrýši, vybudované přepažením školní chodby je ukryt V.Krajina a další dvě osoby. Skrýš je přístupná maskovanými vchody z bytu i ze školní třídy. Paní Hlaváčkové se nenápadně podaří předat do skrýše postupně tři papírky s vysvětlením situace. Krajina tak opět uniká dopadení. Míří nejprve do Rovenska, kde prostřednictvím učitele Náhlovského varuje parašutisty u Lukešů, a poté do Louček k Hořákovým.
    V Jičíně se začíná odvíjet další dějství dramatu. Gestapo od zatčených odbojářů ví, že klíčem k parašutistům je K.Hlaváček. Volí tentokrát psychologickou metodu nátlaku. Zmiňují osud Lidic. Tři parašutisté za deset tisíc lidí z Rovenska a okolí. Nezvyklé jednání gestapa dává Hlaváčkovi zoufalou naději. Ano, je ochoten přispět k dopadení parašutistů, ale jen pod podmínkou, že se jim, ani nikomu z těch, kteří jim pomáhali, nic nestane. W.Leimer a šéf jičínského gestapa Fischer po poradě s K.H.Frankem souhlasí. Písemná dohoda je doplněna ústními podmínkami. Gestapo chce, aby se parašutisté vzdali bez výstřelu, Hlaváček žádá rozloučení s rodinou a poté pistoli na ukončení života.

Živé nás nedostanou


    Konvoj vozů míří po půlnoci do Veselé. Hlaváček volí cestu přes Rovensko a doufá, že si kolony někdo všimne. Předpokládá také, že parašutisty někdo varoval, a že ti již Rovensko opustili. Ve Veselé se loučí se ženou a dětmi. Teprve v Rovensku na náměstí prozrazuje úkryt parašutistů.
    Zprávu o zatčení Hlaváčka přinesl do Lukešova domku na plovárně učitel Náhlovský. Velitel parašutistů Závorka se rozhodne zůstat. Odpoledne přijíždí i Jasínek. Oba mají v plánu přesunout se do jiného úkrytu až druhý den. Věří, že Hlaváček aspoň den dva vydrží. Do půlnoci hrají s Lukešem karty.
    Brzy ráno 16.ledna 1943 je domek obklíčen gestapem a českým četnictvem. Hlaváček vstupuje dovnitř. Snaží se parašutistům vysvětlit obsah dohody. Pokud se vzdají, zachrání tím obyvatele města, a bude s nimi zacházeno jako s válečnými zajatci.
    Poslední okamžiky života parašutistů popisuje Antonín Tichý ve své knize "Nás živé nedostanou".
    "Hlaváček zatím v domku přesvědčoval parašutisty i Lukšovy, že podmínky smlouvy budou dodrženy, že však on sám je rozhodnut spáchat sebevraždu. Tím bylo rozhodnuto i pro oba parašutisty. Dali Hlaváčkovi ampulku s jedem. Vyšel ven s Kouřilem (starosta Rovenska), který se u dveří otočil ke Kodetovi (velitel četnické stanice v Rovensku) a unaveně šeptl:"Pane vrchní, je to hotový, můžete jim je dát."
    Nato byli vyzváni megafonem, aby šli k Leimerovi (gestapo) s rukama vzhůru. Nachtman (gestapo) při tom znovu vyvolával obsah smlouvy. Parašutisté zůstali stát na zápraží. Z řad gestapáků se ozvalo česky: "Hoši, vzdejte se, v Londýně vám lhali." A pak dál: "Gestapo se zavazuje slovem čestného muže, že když se dobrovolně vzdáte, - nebude nikomu ublíženo…. Ze zápraží se však ozvala odpověď: "My ničemu nevěříme a nechceme dál jednat." Megafon na ně vyštěkl: "Uvědomte si, že na vašem počínání závisí osud několika set lidí." A hned hrozby novými Lidicemi. Jeden z těch dvou ještě zavolal: "My takhle zbraně nikdy nezahodíme!" a pak se vrátili do domku, ale hned zas byli zpátky a že se dají zatknout jen českým četnictvem. Nato byl třem četníkům vydán rozkaz, aby přikročili k zatčení. Když se první z parašutistů objevil ve dveřích, Kodet k němu přistoupil. Parašutista se ho zeptal: "Vy jste český velitel četnické stanice?" Kodet přikývl a žádal ho, aby mu řekl své jméno. "Jmenuji se Sokol. A dodal: Tečka, Čárka."
    Megafon Kodetovi nařídil, aby zatčeného předvedl. Vzali je do kuželu reflektoru a provázeli je na určené místo. Při tom řvali, aby parašutista dal okamžitě ruce vzhůru. Uposlechl a šeptl Kodetovi:"živého mě stejně nedostanou." Kodet ho stejně tiše žádal, aby s tím aspoň počkal, až dojdou k nim. Leimer se skupinou gestapáků stáli dvacet až třicet kroků před vstupem na plovárnu. Když tam ti dva došli, Závorka se vztyčenýma rukama a Kodet s pistolí za ním, popošel jim Leimer naproti.
    V té chvíli Kodet slyšel, jak Závorka něco rozdrtil v zubech. Jen několik málo pevných kroků a pak vrávorání. Zůstal chvíli stát, ruce mu spadly podle těla a skácel se do sněhu. Gestapáci se na něj vrhli, jeden z nich křičel, že se otrávil, druhý volal: "Arzt, Arzt!", jiný: "Rychle lékaře!", další se za pomoci jiných pokoušel obrátit v závěji vůz směrem k městu. Jasínek zatím svižně zamířil k četnickému strážmistru Procházkovi. Pamatovali si jeden druhého z ulice a Procházka už tenkrát věděl, že je to parašutista od Lukšů. Věděla o tom celá četnická stanice, ale mlčelo se o tom. Jasínek kývl, jen aby konal svou povinnost, Procházka jej zběžně prohlédl, zda u sebe nemá zbraň. Ohlédl se při tom za tím prvním, zrovna když ten se zhroutil. Několik z těch, kteří pak pospíchali k domku, se u Jasínka zastavilo, jestli prý také nemá v sobě jed.
    "Ale pánové, jsem ještě mladej a na takový volovinky mám celkem dost času." Po prohlídce zas, jako by o nic nešlo, pokračoval ve své chůzi. Cestou si ho převzal Kodet a vedl ho lhostejně jako předtím Závorku. I tohohle znal, byl ještě nápadnější než tamten, zvláště svou neobvykle vysokou postavou, bledou tváří a hustými černými vlasy. Uvedl, že se jmenuje Tečka a také on mu tiše sdělil, že se otráví. Reflektory mu svítily přímo do tváře, ale on přesto vložil něco do úst a pak zašeptal nějaké verše o české zemi. V tom se na ně vrhla skupina gestapáků s takovou neurvalostí, že je povalila oba. "Vy jste se otrávili, co?" hulákal jeden z nich do ucha Jasínkovi. Ten se na něj klidně podíval: "Nás nikdy živé nedostanete!"

    Gestapo zuří, snaží se parašutisty za pomoci lékaře zachránit, ale marně. Oba umírají v ordinaci dr. Kruse na Rovenském náměstí.
    Do rukou gestapa se tak dostává kompletní výbava parašutistů a bohužel i vysílačka a šifrovací klíče. Ve stejný den je v Horní Kalné zatčen i třetí parašutista Stanislav Svozil.
    Hlaváček je tragédií parašutistů zděšen a žádá slíbenou pistoli. Gestapáci se mu vysmějí. Podaří se mu od paní Lukešové získat žiletku a při převozu do Jičína si v autě podřezává žíly. Je však zachráněn. Pro gestapo je až příliš cenný.
    Při podrobné prohlídce školy ve Veselé je zjištěno, že se zde ukrýval V. Krajina. Gestapo tak opět vydírá Hlaváčka. Buď jim vydá Krajinu a nebo se Veselá a Rovensko stanou novými Lidicemi. Nejde jim prý o Krajinův život. Chtějí jen, aby přestal s odbojem. Slibují, že bude internován a spolu s ním i všichni ti, kteří mu pomáhali. Hlaváček proto souhlasí s tím, že se pokusí Krajinu vyhledat a přednést mu nabídku.
    Po propuštění se Hlaváček vrací do Veselé a odtud zamíří v doprovodu dvou přátel do Louček k Hořákům. Zde se setkává s Krajinou, který však o žádné dohodě s gestapem nechce nic slyšet. Po dalších výhrůžkách gestapa se Hlaváček snaží s Krajinou setkat ještě jednou, ale ten další setkání odmítá. Nátlak na Hlaváčka se stupňuje. Je dokonce předveden před K.H.Franka, který se osobně zaručí za dodržení podmínek z německé strany. Nakonec Hlaváček souhlasí, že dovede gestapo k Hořákovi do Louček. Učitel Hořák se snaží uniknout, ale je postřelen a dopaden. Při tvrdých výsleších prozradí Krajinův úkryt u Marků na Michovce.

Poslední dějství


    Když gestapo dorazí na Michovku, Krajina zde již není. Ukrývá se u Doležalů v Turnově, kam se dostal přes obchodníka Aloise Drbohlava a manželku faráře Glose. Výslechem Markové se gestapo dovídá o Drbohlavovi, který je následně podroben mimořádně krutým výslechům. Po příjezdu gestapa na turnovskou faru stačí ještě Glosová přes souseda varovat Doležala. Krajina je však na konci sil a o další útěk se již nepokouší. Při zatýkání spolkne ampulku s jedem, kterou má od svého vstupu do ilegality stále v kapse. Jed však již není tak silný a gestapu se podaří Krajinu zachránit.
    3.února 1943 se tak v Turnově uzavírá kruh Krajinova útěku Českým rájem.

 [CNW:Counter]