Domácí odboj

Nekomunistické odbojové organizace

    Nevýznamnějšími politickými organizacemi byly Politické ústředí (PÚ) a Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ).Zatímco PÚ si zachovávalo konzervativní ráz a navazovalo na politickou tradici první republiky, PVVZ představoval radikálnější směr české politiky, usilující o politické, národnostní a sociální změny poválečného Československa. PVVZ na rozdíl od PÚ také budoval vlastní organizační síť ve významných regionech protektorátu. Vojenskou organizací pak byla Obrana národa, která v podstatě kopírovala armádní strukturu předválečné republiky. V roce 1940 se tyto organizace sloučily do orgánu s názvem Ústřední vedení odboje domácího (ÚVOD). Styk s Anglií probíhal různými prostředky (poštou, pomocí kurýrů, radiotelegraficky), od léta 1941 pak téměř výlučně pomocí radiového spojení.

Komunistický odboj

    Komunistický odboj tvořil zcela samostatnou kapitolu. Komunistická strana Československa (KSČ) zahraniční odboj v čele s Benešem odmítala a neváhala jej rozvracet a oslabovat pod vlivem pomatených názorů, že „druhá imperialistická válka porodí novou evropskou, ne-li světovou revoluci, ve které dojde k novému uspořádání Evropy formou socialistického soustátí“. Až do napadení SSSR v červnu 1941 se komunistický odboj zabýval propagováním svých myšlenek a zorganizoval několik stávek za zlepšení sociálního postavení dělníků. Teprve poté provedli komunisté veletoč a přešli k ozbrojené formě odporu. Vždy si ale, až na výjimky, zachovávali odstup od odboje nekomunistického. Také v případě paraskupiny ANTIMONY sehráli komunisté svoji „specifickou“ úlohu.